2006 (5)

Vydáno: 02 / 2006

Slovo úvodem (Jana Mynářová) (pdf)

Vážení čtenáři,dovolujeme si Vás upozornit na nové číslo ročenky Pražských egyptologických studií (PES 5/2006).

Abúsírské pyramidové pole. Zpráva o archeologické expedici 2005-2006 (Miroslav Bárta) (pdf)

Miroslav Bárta přináší ve svém příspěvku zprávy o průběhu české archeologické expedice v Abúsíru v sezóně 2005-2006. Pozornost archeologů se soustředila do oblasti výzkumu mastaby z doby 3. dynastie, stejně jako na vykopávky dvora před tzv. mastabou KK.

Výzkumy v egyptské Západní poušti: El-Hajez 2005 (Miroslav Bárta) (pdf)

Článek Miroslava Bárty: „V poslední době se české egyptologii daří provádět výzkumy nejen na pyramidových polích na lokalitě Abúsír, ale zároveň zajišťovat a organizovat menší expedice do egyptské Západní pouště. Od roku 2003 tak pracuje česká expedice i v pomalu zanikající oáze El-Hajez, která se nachází přibližně 400 km jihozápadně od Káhiry. V oblasti vzdálené vzdušnou čarou asi 200 km západně od údolí Nilu se na prostoru přibližně 250 km2 dodnes udrželo několik zdrojů vody a žijí zde i lidé (obr. 1). V pravěku zde však bylo vláhy podstatně více a na březích několika zdejších, v současnosti již zaniklých jezer se pohybovali lovci z pozdní doby kamenné. Vystřídali je zemědělci, možná předkové prvních Egypťanů, egyptská posádka a nakonec – v době římské – i komunity pravděpodobně prvních křesťanů, kteří zde hledali útočiště před pronásledováním. Celá oblast obsahuje více než dvacet lokalit skýtajících unikátní historické prameny k poznání dávné minulosti.“

Koptos. Zapomenutá křižovatka ptolemaiovského a římského Egypta (Filip Coppens) (pdf)

Článek Filipa Coppense: „Koptos – moderní Kuft – se nachází na východním břehu Nilu, asi v poloviční vzdálenosti mezi velkým chrámem v Dendeře poblíž Keny a dobře známým turistickým střediskem v Luxoru. Koptos je řecké pojmenování města, které bylo ve starém Egyptě známo jako Gbtyw. Jméno města i celé koptské provincie může být zapsáno v hieroglyfech pomocí dvou sokolů sedících na standartě neboli na značce představující nom či provincii.“

Zapomenutí Egypťané. Egyptské životopisné nápisy 11. a 12. dynastie (Renata Landgráfová) (pdf)

Článek Renaty Landgráfové: „Autoři, či spíše majitelé životopisných nápisů 11. a 12. dynastie jsou „zapomenutí“ dokonce dvojnásobně. Nejenže o nich téměř nic neví veřejnost, ale dokonce i mezi odborníky zůstávají dosud málo známým a nepříliš prozkoumaným tématem.“

Výuka českého jazyka v Káhiře (Adéla Macková) (pdf)

Článek Adély Mackové: „Před půl stoletím se v Káhiře, na Vysoké škole jazyků, začal přednášet český jazyk. Málokdo ví, že významný český egyptolog profesor Zbyněk Žába na této škole dva roky vyučoval, ale ještě méně známý je první průkopník českého jazyka v Egyptě, Otakar Pecháček.“

Zapomenuté ženy Thutmose III (Jana Mynářová) (pdf)

Článek Jany Mynářové: „Zapomenuté Théby – Staroegyptský Vaset, který Řekové nazývali Thébami, se rozkládá po obou březích řeky Nilu na území a v bezprostředním okolí moderního Luksoru. Pravděpodobně žádný z dnešních turistů by mu však nepřiřknul přízvisko „zapomenutý“. Mezi jeho návštěvníky, kteří sem proudí z celého světa, bychom také asi jen velmi těžko hledali někoho, kdo by si nechal ujít možnost navštívit takové skvosty staroegyptské architektury, jakými jsou rozlehlé chrámové komplexy Luksoru a Karnaku na východním břehu řeky nebo zádušní chrámy, které si nechali panovníci Nové říše vystavět na protějším, tedy západním, břehu.“

Zapomenutá Lví bohyně – Sachmet v Abúsíru (Hana Navrátilová) (pdf)

Článek Hany Navrátilové: „Staří Egypťané potkávali v přírodním prostředí své země řadu kočkovitých šelem a přisoudili jejich podobu mnoha bohům. Zajímavé je, že velké množství božstev spojovaných s kočkovitými šelmami jsou božstva ženská a zároveň božstva velmi důležitá. Ačkoliv jednotlivé bohyně i bohové s „kočičími“ tvářemi a charakteristikami si mohli být svými vlastnostmi podobní a takto příbuzní bohové by byli jinak často spojováni do jediné božské postavy, o kočkovitých bozích a bohyních to platí jen do jisté míry. Jedno jediné božstvo mohlo mít naopak zase různé regionální varianty. Rovněž někteří univerzální a velmi významní bohové mohli mít více tváří; a jen jedna z nich byla „kočičí“.“

Nejen egyptologové milují Egypt: Dale James Osborn (Jiřina Růžová) (pdf)

Článek Jiřiny Růžové: „Patrně každá knihovna má své věrné a mnohdy i velmi zajímavé návštěvníky. Výjimkou není ani knihovna Českého (dříve Československého) egyptologického ústavu, který spravuje jediný specializovaný fond literatury zabývající se kulturou starého Egypta. Mezi velmi aktivní uživatele naší knihovny patřil nedávno zesnulý pan dr. Dale James Osborn.“

Zlatí králi z Tanidy (Květa Smoláriková) (pdf)

Článek Květy Smolárikové: „O tom, že obrovská moc a bohatstvo egyptských kráľov bolo po ich smrti pretavené do veľkolepých hrobiek, už v samotnom staroveku asi málokto pochyboval. Súčasných pochybovačov iste presvedčil objav Tutanchamonovej hrobky anglickým archeológom Howardom Carterom v slávnom Údolí kráľov v roku 1922. A práve od tejto fascinujúcej udalosti, kedy bol na svetlo sveta znovu vzkriesený mladý, úplne zabudnutý kráľ a jeho miniatúrna hrobka plná nesmiernych pokladov, máme tendenciu očakávať prekvapivé objavy kráľovských hrobov iba z oblasti Théb, eventuálne z pyramidových polí. Ale i Dolný Egypt, úzko zviazaný s panovníkmi posledných dynastií, nie je iba bažinatou krajinou plnou úbohých ruín. Skvelý a neprávom v chaose druhej svetovej vojny zabudnutý objav francúzskych archeológov učinený na kráľovskej nekropole faraónov 21. a 22. dynastie v Tanide, je toho najlepším dokladom.“

Zapomenutá poušť (Lenka Suková) (pdf)

Článek Lenky Sukové: „Staroegyptská civilizace vzbuzovala již v dobách starověku obdiv a úctu u okolních národů. Úžas nad výtvory starověkých Egypťanů od nepaměti provázely i otázky po původu a kořenech této civilizace. Názor, že kulturní vývoj v nilském údolí mohl být ovlivněn mimo jiné i prostorem Západní pouště,1 není v egyptologii nikterak nový. Tento vliv se však dosud vnímal pouze v rovině demografické, tedy jako přesun skupin obývajících Západní poušť do nilského údolí v důsledku celkového vysychání regionu, popř. v rovině ekonomické, v níž se připouštělo, že skupiny obývající Západní poušť se mohly zasloužit o zavedení pastevectví a chovu dobytka do nilského údolí. V obou těchto rovinách se však vycházelo z předpokladu, že nositelem tohoto vlivu byly menší skupinky obyvatel, které se zabývaly pastevectvím nebo zemědělstvím a které nevykazovaly žádné znaky komplexněji strukturované společnosti.2 Ve světle výsledků výzkumů v Západní poušti za poslední tři desetiletí je nutné tento názor radikálně přehodnotit. Z nově získaného materiálu vyvstává zcela odlišný obraz o osídlení a kulturním vývoji v Západní poušti v době od 10. do 4. tisíciletí př. Kr., jenž se podstatným způsobem odrazil v kulturním vývoji v nilském údolí, a to nejen v rovině demografické a ekonomické, ale též v rovině technologické, společenské a ideologické. „

Dopis kárané manželky sestře (Břetislav Vachala) (pdf)

Článek Břetislava Vachaly: „Ve 30. letech minulého století zakoupil Jaroslav Černý v Luxoru hieratické ostrakon, které se po 2. světové válce stalo součástí egyptské sbírky Národního muzea v Praze (č. 1826). V současné době je uloženo v depozitáři pražského Náprstkova muzea asijských, afrických a amerických kultur, složky Národního muzea (pod novým číslem P 2027). Toto ostrakon bylo vystaveno pro veřejnost pouze jednou, a to v roce 1997 v rámci pražské výstavy „Země pyramid a faraonů“.“

O pečlivosti staroegyptských inspektorů (Miroslav Verner) (pdf)

Článek Miroslava Vernera: „Abusír, archeologická lokalita v samém srdci pyramidových polí, se proslavil nejen pyramidami a chrámy králů 5. dynastie, ale také objevem velmi důležitých administrativních papyrů vztahujících se k organizaci královských zádušních kultů. Tyto dokumenty jsou označovány jako Abúsírské papyrové archivy a pocházejí z 5. a 6. dynastie.“

Zapomenutá a znovuobjevená Sakkára (Petra Vlčková) (pdf)

Článek Petry Vlčkové. „Civilizace starověkého Egypta se svými monumenty vždy lákala cestovatele, dobrodruhy i objevovatele a podněcovala jejich představivost a touhu odhalit všechna tajemství, kterými oplývala. Hrobky panovníků, pyramidy, svou monumentalitou vždy patřily k ikonám staroegyptské civilizace a jaké jiné místo než Sakkára – lokalita spjatá se samotnými počátky vývoje pyramid – k sobě mohlo přitáhnout největší pozornost.“